Digitalizace je trend, který zasahuje všechny obory lidské činnosti. Je to proces, který neumíme zastavit a stranou nezůstane ani stavebnictví. Je jenom na nás, jestli šanci, kterou nám digitalizace nabízí v podobě vyšší efektivity nebo třeba nižší chybovosti, dokážeme využít. Cestou k digitálnímu stavebnictví je metoda BIM (Building information Management), která přenáší informace o stavbě do digitálního prostředí a umožňuje s nimi pracovat mnohem jednodušeji a efektivněji. Důležitým prvkem v této efektivitě je také funkční klasifikační systém, ovšem přizpůsobený možnostem a potřebám digitálního prostředí, jako je mezinárodní klasifikační systém CCI.
Klasifikační systémy využívané ve stavebnictví byly tak zvané výčtové. To znamená, že měly ambici do své struktury zahrnout všechny objekty, bez návaznosti na otologické provázání jednotlivých termínů. Tradičně byly tyto systémy uspořádány hierarchicky, jednotlivé třídy a podtřídy jsou řazeny ve stromové struktuře. Nevýhodou tohoto přístupu je značná rigidnost. Stromová struktura je obvykle velmi rozsáhlá, komplikovaná a poměrně rigidní. To znamená, že umožňuje jen jeden pohled na klasifikaci. Nicméně potřeby jednotlivých stavařských profesí jsou odlišné, mnohdy tak dochází k tomu, že každá profese používá svůj vlastní klasifikační systém (s různými přístupy ke klasifikaci i strukturou klasifikačních tříd), což komplikuje spolupráci.
Moderní klasifikační systémy jsou proto obvykle fazetové. Jednotlivé fazety (tabulky) umožňují identifikovat a spravovat vazbu na strukturu klasifikovaného objektu (tedy propojení mezi tak zvanými funkčními a technickými systémy). Rozvoj fazetových klasifikačních systémů umožnila právě digitalizace a práce s informacemi v digitálním světě s využitím strojového čtení informací. Díky propojení těchto pohledů je možné využít jeden klasifikační systém napříč celým životním cyklem stavby. Právě tak byl navržen i mezinárodní klasifikační systém CCI, který přímo vychází z potřeb klasifikace při digitální správě informací s využitím metody BIM. I proto je jeho využití plně v souladu se sérií norem ISO 19650 a významně podporuje jasné požadavky na informace, jejich dodání, a především jejich hodnotu při sdílení a další práci během celého životního cyklu stavby.
CCI nabízí celkem šest základních fazet – stavební komplexy, stavební entity, vybudované prostory, funkční systémy, technické systémy a komponenty. V analogovém světě by taková klasifikace mohla být obtížná, v digitálním je pro stroje propojení různých tabulek naprostou hračkou. Například na okno se tak můžeme podívat jako na „předmět přístupu do prostoru“ s kódem komponenty QQA, současně ale může být součástí větracího systému (funkční – JJ) a také sestavného systému konstrukce stěny (technický – AD). Samozřejmě může být umístěno v pokoji (vybudovaný prostor – AAB) v rodinném domě (stavební entita – AAA). Díky kombinaci zatřídění do všech (či několika) fazet může využívat každá profese ve stavebnictví vybranou část klasifikace v souladu se svými potřebami. Přitom ale stále půjde o jeden klasifikační systém, s jednotnými pravidly jak využívat klasifikační třídy a udržovat vazby v rámci klasifikačního systému samotného.
