Podle aktualizovaného harmonogramu Koncepce zavádění metody BIM, tak jak jej přijala vláda ČR svým usnesením číslo 41/2021, budou muset veřejní zadavatelé postupně zajistit informační model stavby. Stát chce tak vytvořit informační základnu stavby jako podklad pro hospodárnou a účelnou přípravu, provádění, správu, údržbu, užívání, provádění změn a odstraňování stavby během jejího životního cyklu umožňující sdílení informací o stavbě mezi zúčastněnými stranami. Jenže, co to vlastně informační model stavby (IMS) je? I když metoda BIM není žádnou horkou novinkou a její základy jsou staré už přes 50 let, ani stavební odborníci se často neshodnou, co si po tím vlastně představit. Mnohdy jej zaměňují s digitálním modelem stavby (DiMS) nebo dokonce jen s 3D vizualizací. Jak se v tom tedy vyznat?
Digitální model stavby (DiMS) – co vidíme i nevidíme
Jednodušeji si možná představíme právě onen digitální model (DiMS). Ten vytváří projektant či architekt v některém z CAD/BIM systémů pro navrhování staveb. Na první pohled vypadá DiMS skutečně jako „pouhé“ 3D zobrazení stavby. Obsahuje totiž grafické informace o stavbě, na základě kterých ji lze zobrazit. Nicméně možnosti, které DiMS nabízí, jsou mnohem širší. Obvykle jej popisujeme jako ucelenou objektově orientovanou část informačního modelu stavby, která umožňuje zobrazení prostorového uspořádání a vlastností stavby v digitální podobě. Právě ony vlastnosti nebo také negrafické informace jsou velmi důležité. Mají podobu hodnot v určeném formátu (číslo, datum, text apod.) Vlastnostmi mohou být například rozměry, plocha, objem, požární odolnost, nosnost, právě tak i informace o umístění, záruce, ceně a mnoho dalších.
Součástí digitálního modelu stavby jsou také další negrafické informace pro abstraktní části stavby (např. místnosti, zóny, funkční systémy), které nemají vlastní samostatnou grafickou podobu, ale určitým způsobem sdružují fyzické prvky stavby do skupin nebo popisují uspořádání stavby. DiMS může být navíc rozšířen o harmonogramy, rozpočet (někdy se proto setkáme s označením 4D a 5D) a mnoho dalších informací, tak jak s ním během životního cyklu stavby pracují jednotlivé profese.
Informační model stavby (IMS) – digitální dvojče
Digitální model stavby je jedním ze základních kamenů digitálního dvojčete, přesněji informačního modelu stavby (IMS). Ten je souborem obrazových, geometrických a popisných dat o stavbě, který je umožňuje vést a sdílet v elektronické podobě v průběhu času. V informačním modelu stavby se propojuje DiMS s digitalizovanými procesy, veškerými dokumenty i záznamy o důležité komunikaci související se stavbou v jejích jednotlivých fázích vývoje. Jeho součástí je tedy i celá řada digitálních či elektronických dokumentů, dokonce i takové, které nejsou s jednotlivými prvky DiMS nijak přímo propojené.
Proto také informační model stavby začíná vznikat už mnohem dříve než DiMS, první informace o stavbě se totiž rodí už v okamžiku, kdy je připraven stavební záměr nebo kdy se stavba začne plánovat. A i tyhle informace jsou už součástí IMS. Postupně do něj přibývají také záznamy o digitalizovaných procesech (například o předávání a odsouhlasování, změnová řízení, vzorkování atd.), informace o komunikaci, a také všechny dokumenty související se stavbou v digitální podobě.
Kompletní IMS je postupně vytvářen a sdílen pomocí společného datového prostředí (CDE) všemi účastníky projektu. O povinnosti jeho použití se výslovně zmiňuje i zákon o BIM a odpovídá i pravidlům podle základní procesní technické normy pro BIM (souboru norem ČSN EN ISO 19650). Rozlišujeme dva zásadní druhy IMS. První je určen pro výstavbové (dodací) fáze a je označován jako projektový (PIM), druhý je označován jako
provozní (AIM). Rozsahem a podrobnostmi jsou částečně různé, ale vazba mezi nimi musí být oboustranná a udržována po celý životní cyklus. Zásadním přínosem IMS ve spojení se společným datovým protředím (CDE) je možnost řízeného
sdílení propojených informací o DiMS, dokumentech,
procesech a s tím spojené komunikace všemi účastníky podílející se na životním cyklu stavby. To umožní přijímat kvalifikovaná rozhodnutí podle aktuálních a ověřených informací (vždy je známo kdo a kdy informaci poskytl).
