Oblast vzdělávání bude v souladu s dlouhodobým plánem Koncepce BIM jednou z hlavních priorit roku 2021. Střední odborné školy se zaměřením na stavebnictví se k 1. září 2020 dočkaly aktualizace rámcových vzdělávacích programů (RVP). Řada vysokých škol také přijala výzvu a metodu BIM zařadila do svých studijních programů. Vzdělávat se budou státní úředníci, zaměstnanci stavebních úřadů, ti, kteří budou od roku 2023 přijímat podklady k plánovaným stavebním projektům v digitální podobě a schvalovat je. A v neposlední řadě dodavatelé stavebních projektů, výrobků a prací, běžní zaměstnanci stavebních firem, kteří se musí přizpůsobit novým požadavkům.
Někteří možná do poslední chvíle doufali, že se digitalizace jejich oboru vyhne, ale nestalo se tak. Nové technologie mění podobu stavebnictví a jako by náhle vznikla potřeba expertů schopných s nimi pracovat a pohybovat se v digitálním světě. Personalisté stavebních firem očekávají, že na pozici koordinátora BIM nebo manažera BIM najdou plně kvalifikovaného uchazeče, nejlépe se zkušenostmi doloženými několikaletou praxí.
Ovšem toto očekávání je zcela v rozporu s realitou. BIM profese totiž vznikly v terénu, v průběhu realizace stavebních projektů, když se ukázalo nezbytné sáhnout po nových technologiích a metodách. To není specifikum stavebního odvětví, protože i v jiných oblastech můžeme pozorovat nástup nových metod a postupů, které před deseti či dvaceti lety neexistovaly a na školách se neučí. Příkladem je agilní management, jehož popularita v posledních letech strmě stoupá.
Digitalizace náš svět proměňuje stále rychleji. A protože vzdělávací systém vždy reaguje s určitým zpožděním a setrvačností, noví odborníci musí zkrátka teprve dorůst. V současnosti nám tudíž kvalifikovaní BIM odborníci chybí.
Přechodné období
Střední odborné školy musí nové RVP promítnout do svých školních vzdělávacích programů nejpozději od září 2022. I když už dnes některé střední odborné školy metodu BIM do své výuky zařadily, až v červnu 2026 budou všichni absolventi středních odborných škol stavebního zaměření základy metody BIM ovládat. Plnohodnotné navazující vysokoškolské studium BIM ukončí tedy absolvent bakalářského studia v roce 2029, potažmo magisterského programu v roce 2031. Nabízí se otázka, co budeme těch deset let dělat? Digitalizace stavebnictví se kvůli nedostatku kvalifikovaných odborníků nezastaví. Toto přechodné období je tedy potřeba nějak překlenout.
Řešení mají v rukou projekční a stavební firmy. Musí být ale ochotné přehodnotit svůj přístup k investicím. BIM sice vyžaduje přímé investice do nových technologií, mnohem větší prostor se ovšem otvírá investicím do lidských zdrojů. Kvalifikace, vzdělávání a rozvoj potenciálu kmenových zaměstnanců je oblast, kde BIM dnes nabízí unikátní příležitost pro šikovné lidi, kteří jsou ochotní učit se něco nového. Již za rok totiž mohou vidět konkrétní dopad toho, co se nyní naučili, a to je velmi motivující okolnost. Digitalizace otevírá lidem ochotným se vzdělávat prostor posunout se na vyšší pozice s vyšší přidanou hodnotou. Pokud bude vzdělávání cílené a bude probíhat ve vzájemné shodě zaměstnance a zaměstnavatele, vyplatí se investice do něj jednoznačně oběma stranám.
Výsledky mohou být patrné již v horizontu dvou či tří let. Pokud firma investuje do vzdělávání svých lidí, projeví se to na zajímavějších zakázkách, které jsou sice náročnější na kvalifikaci, avšak lépe finančně ohodnocené. Bude to znamenat zejména vyšší efektivitu práce, menší chybovost i méně vad a nedostatků, a v konečném důsledku zvýšení profitu. Při velkém tlaku na snižování marží půjde o významný příspěvek pro další růst firmy a její úspěch na trhu.
Co chybí vysokým školám?
Pokud chce firma uspět v digitálním světě, neměla by zapomenout, že kromě využití a rozvoje schopností svých interních zaměstnanců musí investovat i do lidí, kteří pro ni teprve budou pracovat. Takových, kteří budou mít vysokoškolské vzdělání a kvalifikaci odpovídající popisu pozice. Na vysokých školách stavebního zaměření se pojem informační modelování objevuje v různých studijních programech od přelomu tisíciletí. Nejprve jako 3D model, teprve nedávno také jako management informací o stavbě. Vysoké školy tedy výuku metody BIM zařadily do svých studijních programů, bohužel nedostatek informací o tom, jaké znalosti a dovednosti mají absolventi vlastně ovládat, je všudypřítomný a velmi matoucí.
Z průzkumu pro podporu spolupráce s vysokými školami – požadavky na vzdělávaní v oblasti BIM, který proběhl v září 2020 prostřednictvím registrovaných uživatelů webu Koncepce BIM, vyplynulo, že kvalifikace absolventů vysokých škol je z hlediska zaměstnavatelů nedostatečná. A tím se vracíme k onomu horizontu deseti let. Na základě zkušeností, pozorováním situace v zahraničí, či instinktivně předpokládaného vývoje ti nejosvícenější zaměstnavatelé ve stavebnictví již dnes vidí, co budou potřebovat za pět či deset let.
Spolupráce zástupců soukromého stavebního sektoru se vzdělávacími institucemi je nutná. Míč je na straně firem, které budou BIM pozice vytvářet a budoucí BIM experty zaměstnávat. Je na nich, aby školám pomohly co nejpřehledněji specifikovat, co mají učit. Současně by bylo velmi vhodné poskytnout školám studijní podklady, které by umožnily pracovat s reálnými příklady z praxe. Žáci a studenti (ale i někteří učitelé) díky nim uvidí, že nové metody a postupy mají v praxi své reálné uplatnění. Teď je ta správná chvíle soustředit se na BIM a zamyslet se nad tím, co by měl budoucí koordinátor BIM nebo manažer BIM ovládat. Právě nyní bychom měli definovat, jaké znalosti a dovednosti musí budoucí zaměstnanci mít. Mají to být hlavně teoretické znalosti, praktické dovednosti, mezinárodní přehled či cizí jazyky? Stavební firmy a projekční kanceláře musí ve vlastním zájmu právě teď formulovat své požadavky a vytvořit poptávku po kvalifikaci.
Iluze absolventa
Zaměstnavatelé sami ale situaci nezachrání. Vytvoří-li poptávku po kvalifikaci, potřebují na druhé straně partnera, který na ni adekvátním způsobem odpoví a bude umět požadované dovednosti nabídnout. Změna způsobu uvažování je nezbytná i u samotných absolventů. Ti často žijí v iluzi, že ukončením studia dřina končí a diplom jim zaručí uplatnění v oboru na celý život. Vůbec si ale neuvědomují, že školní znalosti jsou jen úplným základem. Následuje nevyhnutelná srážka s realitou. Opuštěním školních škamen dobrodružství teprve začíná a o úspěchu v oboru rozhoduje i řada dalších schopností a často i osobní nasazení, ochota učit se novým věcem a přizpůsobit se novým či měnícím se okolnostem.
Mnohdy mluvíme o nejžádanějších dovednostech budoucnosti. Ve skutečnosti jsou to ale nejžádanější dovednosti současnosti. Patří mezi ně schopnost pracovat v týmu, vyhledat si informace a ověřit jejich původ, kriticky se nad nimi zamyslet nebo uvažovat o věcech v kontextu. Vyhledávaným přesahem je schopnost rozhodnout se o dalších krocích i bez dostatku relevantních informací a učit se rozhodovat s určitou mírou nejistoty.
Právě digitalizace názorně ukazuje, jak je důležité zbavit se konečně starých postupů, které ve školství přežívají z dob Rakouska-Uherska a byly zakonzervovány socialismem. Potřebujeme se společně zbavit požadavků na memorování, opakovaného vyučování zastaralého učiva, systému produkujícího plošnou průměrnost místo podporování talentů pro určitou dovednost. Potřebujeme mladé lidi naučit především týmové spolupráci, zaměření na výsledek a ochotě celoživotně se zlepšovat. Jen tak mohou uspět ve světě digitální ekonomiky. To je DNA progresivního způsobu vzdělávání, které přináší tu tolik hledanou základní výbavu absolventa při startu jeho pracovního života.
Netřeba zdůrazňovat, že digitalizací stavebnictví vývoj pravděpodobně nekončí. Neustálá změna a vývoj je atributem digitálního věku. Nadále budou lidé přicházet o práci v oborech, které jsou na ústupu. To je normální vývoj a jeho tempo bude zrychlovat. Proto je tak podstatné rozbít zažitý myšlenkový stereotyp a přijmout odpovědnost za svůj vlastní (ne)úspěch. Je potřeba být otevřený vůči novým postupům, vnímat možnosti, které se v průběhu profesního života objeví, a dokázat se posunout správným směrem. Potřebujeme, aby ze škol vycházeli lidé ochotní učit se celý život, kteří se dovedou několikrát za život adaptovat a dělat to, co je potřeba. Potřebujeme také, aby zaměstnavatelé dali těmto lidem šanci se nové věci naučit, protože bez toho se budeme s nadcházejícími změnami vyrovnávat jen velmi obtížně. To je ta nejsložitější disciplína, ale jen tak docílíme toho, aby technologie sloužila nám, a ne my jí.
